Javorníky tvoří svým reliéfem od nepaměti přirozenou hranici. Rozlehlé lesy a hluboce zaříznuté údolí s prudkými potoky stékajícími z hřebenů určili podmínky života místních obyvatel a nedovolily vytvoření hustější sítě osídlení a komunikací. To umožnilo iv dobách průmyslové revoluce zachování typického krajinného rázu a velkého množství živočišných a rostlinných druhů v jejich původním prostředí, které ale člověk svou činností vždy o plyvňoval a dělá tak i nadále.
Kdysi zde byl téměř neproniknutelný pralesní hvozd, pak ale přišly kopaničiari a pastýři, kteří „valašským právem“ začali kácet lesy a osídlovat strmé stráně. Dnešní krajina Javorníků je společným výtvorem přírody a lidské práce. Když chráníme zdejší přírodu, chráníme tím i svou historii a dílo našich předků.
Dnes už nepřicházíme na hřebeny Javorníků za prací, ale hlavně za odpočinkem a poznáním. Tato publikace proto chce všem návštěvníkům přiblížit zdejší přírodu a dochovaný ráz krajiny a zároveň apelovat na jeho ochranu.
Lidé jsou součástí přírody a mohou jí iv budoucnu zůstat, jen když po staletí vyhlášený boj s ní zamění za pokoru. Jen tak zůstane vše krásné a hodnotné kolem nás zachovány i budoucím generacím.
Hřebeny Javorníků jsou mohutnou hranicí v zemi. Ale zároveň spojují člověka s přírodou a lidí s lidmi