Člověk utváří krajinu a krajina člověka. Jejich setkání v místě „Javorníky“ av čase „dosud“ dalo vzniknout jedinečné mozaice lesů, políček, pastvin, luk, remíz … Trochu z ní můžeme číst i svou minulost – něco ze země mizí, něco se mění a něco přetrvává. Lidé v Javorníkách jsou na tradice svých předků hrdí a jejich stopa v nich navždy zůstane. Lidé přicházeli nejdříve do přístupných údolí, z nich se pak pomalu prosekávali zalesněnými svahy k hřebenem.
Ovce
Právě kvůli nim a kozám se země Javorníků za několik století zcela změnila. Pro ně vytrhli lidé lesu pastviny, dnes pro Javorníky tak typické.
Když se pastýři v horách usadili, začali pěstovat ovoce. Sady a solitérní stromy tak nejen posloužily lidem svými plody, ale zpestřili a obohatily i krajinu Javorníků.
Pěstování švestek ze sebou přineslo nejen chutný povidla, ale také podobně chutnou slivovici – pýchu i záhubu Valachů.
Louky
Horské a podhorské louky sloužily k pastvě a byly zdrojem sena pro zimní krmení hospodářských zvířat. ještě dnes se místy suší tráva po starém způsobu na ostrévkách nebo Paramita.
Vrcholové louky, které si můžete projít na hřebenech mezi Velkým Javorníkem a Portáší, jsou stále vzácnější. Bez lidské péče většině hrozí zalesnění.
Javornický lesy
lesy na hřebenech Javorníků už mají daleko k původním pralesům. Většinu z nich spolkly místní sklárny a další průmyslové podniky, a tak se proměnily převážně na nepůvodní smrkové monokultury. Přesto si Javornický lesy zvlášť na hůře přístupných místech zachovávají svůj dávný půvab a stále jsou domovem mnoha vzácných druhů rostl n a živočichů.